ÚvodO pojištěníOdpovědnost zaměstnance v zákoníku práce
Odpovědnost zaměstnance vůči zaměstnavateli je dána v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoníku práce.
Níže jsou uvedeny nejčastější otázky a odpovědi na ně, týkající se tohoto zákona s odkazem na příslušný paragraf.
Zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. § 250 odst. 1
Také je povinen nahradit škodu, kterou způsobil úmyslným jednáním proti dobrým mravům. § 261 odst. 3
Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, povinnost zaměstnance nahradit škodu se poměrně omezí. § 250 odst. 2
ANO, zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255. § 250 odst. 3
Jen byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (dále jen „dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty"). § 252 odst. 1
Za svěřené hodnoty se považuje hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny. § 252 odst. 1
ANO, zaměstnanec je povinen nahradit škodu způsobenou ztrátou věcí, které mu zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení. § 255 odst. 1
Za svěřené věci se považují nástroje, ochranné pracovní prostředky a jiné podobné věcí, které zaměstnavatel svěřil zaměstnanci na písemné potvrzení. § 255 odst. 1
Zaměstnanci smí být svěřena věc, jejíž cena přesahuje 50 000 Kč, jen na základě dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí. § 255 odst. 2
Vláda může nařízením částku zvýšit.
Zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu zaměstnavateli, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. § 257 odst. 1
Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před způsobením škody. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek. § 257 odst. 2
ANO, ale jen v případě, že jde o škodu způsobenou úmyslně. § 257 odst. 3
Zaměstnanec, který odpovídá za schodek na svěřených hodnotách nebo za ztrátu svěřených předmětů, je povinen nahradit schodek na svěřených hodnotách nebo ztrátu svěřených předmětů v plné výši. § 259
Zaměstnanec, který je stižen duševní poruchou, odpovídá za škodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit její následky. § 261 odst. 1
Výši požadované náhrady škody určuje zaměstnavatel. § 262
ANO, zaměstnavatel je povinen se zaměstnancem výši škody projednat a písemně mu ji oznámit a písemně mu oznámit, že je povinen ji nahradit. § 263 odst. 1
Zaměstnavatel musí výši škody zaměstnanci oznámit zpravidla do 1 měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla. § 263 odst. 1
ANO, ale jen v případě, že výše náhrady škody přesahuje 1 000 Kč. § 263 odst. 3
ANO, ale jen v případě, že zaměstnanec použil dopravní prostředek při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním a se souhlasem zaměstnavatele. § 265 odst. 3
ANO, ale jen v případě, že zaměstnanec použil nářadí, zařízení nebo předměty potřebné pro výkon práce při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním a se souhlasem zaměstnavatele. § 265 odst. 3
Při určení výše škody na věci se vychází z obvyklé ceny v době poškození nebo ztráty a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit. § 272
Zaměstnancem je fyzická osoba, která se zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu. § 6
Zaměstnavatelem je osoba, pro kterou se fyzická osoba zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu. § 7
Za Českou republiku v pracovněprávních vztazích jedná a práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů vykonává organizační složka státu, která jménem státu v základním pracovněprávním vztahu zaměstnance zaměstnává. § 9
Pracovněprávním vztahem jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. § 3
Pracovněprávní vztahy se řídí zákoníkem práce; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů. § 4
Závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. § 2 odst. 1
Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě. § 2 odst. 2
Závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy. § 3
Průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. § 353 odst. 1
Za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat. § 353 odst. 2
Rozhodným obdobím je předchozí kalendářní čtvrtletí. § 354 odst. 1
Plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru a z právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty. § 273 odst. 1
Plněním pracovních úkolů je též činnost konaná pro zaměstnavatele na podnět odborové organizace, rady zaměstnanců, popřípadě zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci či zástupce zaměstnanců v Evropské radě zaměstnanců nebo ostatních zaměstnanců, popřípadě činnost konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nevykonává proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, jakož i dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem. § 273 odst. 2